Asi bych se měla představit

Jmenuji se Eva Fialová a už když jsme se narodila (což bylo už trošku dříve) tak jsem věděla, že v mém životě budou dvě věci, bez kterých nebudu moct být. A to rodina, která je celkem početná a zvířátka, hlavně pejsánci. Jako dítě jsem doma nikdy pejska nemohla mít a tak jsem nosila domů cokoliv co bylo živé, od myší, křečků, želv, rejsků, žab či užovek. Mí rodiče z mého počínání vůbec nebyli nadšení, což jsem zase nemohla pochopit já, a proto jsem své svěřence před rodiči ukrývala kde se dalo. Skončilo to jednoho dne, když má maminka ve skříni překládala prádlo a vyskočila na ní žába. V další poličce pak objevila užovku, která byla pěkně stočená.

Začala jsem si tedy od lidí půjčovat pejsky k venčení. Klidně jsem zvládla jít na procházku se 4-mi najednou. Časem mi, ale bylo málo jen tak chodit na procházky a tak jsem začala chodit, na tehdy Svazarm, cvičit psy. To mě moc bavilo. Můj první pes, kterého jsem si mohla pořídit, to už jsem měla svou rodinu, byl boxer Armín, který byl bez PP, ale byl jenom můj. Bohužel umřel již v 7-mi letech. A tak jsme si pořídili rotwici Britu, ale tu nám "hodní" lidé otrávili jedem. Měli jsme ještě několik psů, většinou měl nějakou vrozenou vadu a brzo nás opustil do psího nebíčka.

Asi v roce 1992 jsem viděla v televizi film a v něm hrálo hlavní roli takové roztomilé, legrační zvířátko, které však bylo vymyšlené, byl to GREMLIN. Byla jsem z něj tak unešená, že jsem věřila, že tvůrci tohoto tvorečka vytvořili podle něčeho nebo někoho. Byla jsem jako malé dítě co chce hračku a rodiče mu jí nechtějí koupit. Něco takového jsem chtěla, ale bohužel žádné zvířátko mu nebylo moc podobné. V obchpdech s hračkama se začaly objevovat takové plišové oblůdky s velkýma kulatýma očkama a pojmenovali to TAMAGUČI.

Léta běžela a my jsme se s manželem dohodli, že si pořídíme nějaké menší plemeno. V té době jsme měli Tosa Inu, Juráška vážícího kolem 65kg, a ten když nám chtěl ukázat jak nás miluje, tak jsme byli samá modřina.

Začala jsem si prohlížet staré časopisy - Pes přítel člověka a jak jsem tak otáčela list za listem, tak jsem najednou vykřikla: GREMLIN!!! Bylo to úžasné, koukal na mě z papíru a já jsem nevěřila, že jsem ho našla. Okamžitě jsem na tento inzerát volala i když jsem nedoufala, že by jsem měla tolik štěstí a měli tyto úžasná miminka, protože inzerát byl poněkud staršího data.

No! A jak to dopadlo? Tak vše je napsané v

 
  HISTORIE CHOV. STANICE