HISTORIE CHOVATELSKÉ STANICE

A tak to začalo:

Byl pátek a poslední víkend v srpnu před námi. Telefon párkrát zazvonil a na druhé straně drátu se ozvalo: „prosím Petrová“.
Tlouklo mi srdce dost divoce, když jsem se představila a zeptala se paní, jestli ten inzerát staršího data je její a jestli čirou náhodou nemají ještě štěňátka. Jakou jsem měla radost, když odpověď zněla „mám už jen jednu fenečku a je to brabantice“.
V té době jsem vůbec nevěděla, že jsou ještě jiné rasy grifonků. Byla jsem šťastná, a hned jsem se p. Petrové zeptala, zda neví o pejskovi, jelikož jsme chtěli mít pár, těchto kouzelných zvířátek.
V tu chvíli jsem ještě nevěděla, že mluvím přímo s poradkyni chovu grifonků. Paní Petrová, která je z Kouřimi mi sdělila, že štěňátka jsou k prodeji ještě kousek k Praze od pana Pěničky, který se bohužel odběru tohoto vrhu nedožil. Takže nám zamluvila pejska. Domluvili jsme se hned na neděli. Nemohla jsem se dočkat tohoto dne.

V neděli jsme vyjeli hned ráno, směr Čechy pro naše zlatíčka. Bylo nám úplně jedno, že jedeme až na druhý konec republiky. Přivítali jsme se s p.Petrovou, a pak už  mě zajímala jen ta naše holčička, kdy jí už uvidím!

P.Petrová jí donesla na rukou, vzala jsem jí do náručí a hned mě celou počůrala, ale mě to vůbec nevadilo, ba naopak věděla jsem, že si mě poznačila, aby mě poznala jak přijedeme s tím chlapečkem od Pěníčků. Chvíli jsme si povídali o tomto plemeni, jelikož jsem o něm nic nevěděla, jen se mi moc líbilo. Musím podotknout, že ve skutečnosti je mnohem hezčí než na fotkách. Pak jsem se, ač nerada, na chvíli musela rozloučit s naší malou slečnou, sedli jsme do auta i s paní Petrovou a jeli k Pěničkům do Martinic v Krkonoších, kde na nás čekal chlapeček tohoto plemene.

Dojeli jsme na místo a dcera pana Pěničky nám ukázala celý vrh. Byli jsme první zájemci a tak se k nám kutálela nádherná miminka, v barvě červené, černé a taky jeden, který k nám vůbec nešel a krčil se v koutku.
Měl i divnou barvu, moc dobře jsem na něj neviděla, až p. Petrová mi řekla, že je v barvě Black and tan(černá s pálením) to mě tak moc nezajímalo, ale spíš to, že se tak bojí a proto jsem si ho vybrala. Rozloučili jsme se s p. Kopeckou a jeli honem do Kouřimi pro naší slečnu.

Všechny záležitosti jsme vyřídili a jeli směr Ostrava i s našimi novými členy rodiny.
Už v autě jsme věděli, že chlapečkovi budeme říkat IŤO i když v PP má PRENT, protože vypadal přesně jako ten mimozemšťan. No a slečna, jak na nás koukala těma očičkama vypadala jak panenka a tak jsme rozhodli, že to bude PUPPY, v PP má CECILIE.